Pokud jste si výskali, že to lokálka v říjnu zabalí do depa a vyjede zase až na jaře, šeredně jste se mýlili. Vískat se budou maximálně vlasy topiče, který naši celoročně provozuschopnou úzkokolejku pohání.
Na zahradách a polích sice příroda skutečně pomalu usíná, aktivitou se to ovšem hemží ve všech sklepích, skladech a spížích. Za jakým ovocem a zeleninou se vydat na poslední farmářské trhy, abyste si plody naší země mohli užívat celou zimu a nebyli závislí na dovozových plodinách? Paleta lokálních plodů je možná širší, než byste na první zamyšlenou řekli…

Topinambury a brambory

Zatímco brambory vám v chladném a suchém místě vydrží klidně celou zimu, topinambury by se vám za takové skladování odměnily velmi rychlým vyschnutím a vzdaly by to již po několika týdnech. Můžete je ovšem zkusit zavřít do igelitového sáčku a skladovat je v ledničce v tom nejspodnějším, respektive nejchladnějším šuplíku. Takovým způsobem se z nich budeme moct těšit i několik měsíců, topinambury si vytvoří vlastní mikroklima.
Mimochodem, zkuste si z topinambur vytvořit výborné pyré. Je to jedna z mála plodin, která je schopná přirozeně vytvořit krásnou čistou bílou barvu. Jen pozor na množství, kombinujte topinambury vždy s jinými potravinami a nekonzumujte je samotné. Obsahují totiž nezvyklý škrob inulin, který částečně zpracuje až mikroflóra v tlustém střevu. Topinambury tak můžou nadýmat nebo nabývat projímavých účinků. Inulinu se nezbavíte ani při delším vaření či pečení, pokud nejste mladý chemik a nezvládnete topinamburám dopřát několikahodinovou konstantní teplotu například v sous vide lázni. Takovou péči si snad nezaslouží ani úžasné topinambury.

Mrkev, celer, petržel, pastiňák, černý kořen…

Všechnu čerstvě sklizenou kořenovou zeleninu uvidíte na trzích až do konce října, respektive začátku listopadu. Snadno se skladuje, v ideálních podmínkách vám vydrží celou zimu. Technicky to navíc není žádná věda. Na její uchování si vystačíte s dostatečně větraným, průměrně vlhkým a chladným sklepem, trochou písku a pár bednami. Vzhledem k tomu, že takové skladovací možnosti má v dnešní době odhadem celé jedno procento čtenářů (tedy zhruba jeden nadšenec a je jím nejspíš sám autor článku), je potřeba se poohlédnout i po jiných možnostech uchování kořenové zeleniny. Já doporučuji rozhodně krájení na drobné kostičky a následné hluboké mražení. Můžete si tak snadno přichystat polévkové směsi, mixy na svíčkovou nebo třeba tenké julienne nudličky na hrátky s wokem a asijskou kuchyní. Zmražená zelenina neztratí nic na tvaru, chuti ani nutričních hodnotách. Mrazák je kámoš.

Černá ředkev

Jestli jste si už v listopadu jisti, že se vám bude stýskat po ředkvičkách, zkuste jejich zimní variantu. Černá ředkev má mnohonásobně větší grády než červené ředkvičky, můžete s ní tak nakládat mnohem šetrněji. Odvede ale velmi podobnou službu, její palčivost si nezadá se slabším křenem. Užívejte si tedy opatrně. Můžete ji oloupat, nebo jen důkladně omýt a nechat na talíři vystoupit krásný a nezvyklý černobílý kontrast. Dejte si ji za syrova do salátů nebo ji tepelně upravujte dle libosti. Stejně jako ředkvičkám jí skvěle svědčí glazování.
Černou ředkev můžete relativně dlouho skladovat v lednici, nejvíc si ale bude hovět ve sklepě zabořená v písku, tam v klidu přečká celou zimu, než si budete smět dopřát čerstvé červené ředkvičky.